Jak se (ne)zakládá soukromé gymnázium

Tahle kniha vypráví, jak jsem se jako programátor a lektor na volné noze stal spoluzakladatelem Gymnázia Laury Bassi v Praze, jméno jsem mu vybral já. Kapitoly jdou chronologicky, tak jak se věci odehrávaly: od prvotních pochybností přes rozjezd až po spory, které provoz školy nakonec provázely.

1. Jak se zakládá škola

Jak se zakládá škola? Ukázalo se, že v některých ohledech je to překvapivě jednoduché a v jiných zase překvapivě složité. Určitě se to nevejde do jednoho příspěvku, a tak pokud se mi podaří vás zaujmout, dejte si mě na LinkedInu „sledovat“ a „vybarvený zvoneček“.

První krok k založení školy je: Chtít. A pro mě taky první překážka, protože jsem si naprosto jistý, že jsem v srpnu 2024 žádnou školu zakládat nechtěl.

Byl jsem na turné po Moravě a Slovensku kvůli svému byznysu programátora a lektora na volné noze. Užíval jsem si klidu, spal jsem v autě u Brněnské přehrady nebo v horách u různých známých a plánoval jsem si schůzky od městeček okolo Brna až po Vysoké Tatry. V červenci mi skončila dlouhodobá spolupráce, tak jsem si jel vytvářet novou budoucnost.

❦

Co jsem tedy chtěl, když jsem nechtěl zakládat školu? Chtěl jsem v první řadě podpořit člověka, kterého právě vykopli z projektu, který čtyři roky budoval a který měl podle mě dávno nastoupit na samostatnou dráhu.

Čistě sobecky jsem se zajímal o projektové vyučování, abych poskytoval lepší službu dětem ve svém vlastním angažmá na soukromé základce. Taky jsem chtěl pomoct učitelům a studentům, kteří se změnou vedení ocitli ve velmi nejisté situaci. Nová ředitelka nepůsobila kompetentně, a vypadalo to, že se z osmiletnéo projektového gymnázia bude snažit udělat klasickou školu.

Nicméně mě budoucí zakladatelka začala oslovovat „parťáku“ a oznámila mi, že by chtěla gymnázium založit se mnou. Bavili jsme se hodně o hodnotách, ale taky o tom, jaká sranda bude, až se moji hejtři z Učitelské platformy dozvědí, že jsem spoluzakladatelem školy.

Příště se ještě na chvilku zastavíme u toho, jak se programátor a kritik českého vzdělávacího systému dostal k projektu nové školy. Časem se podíváme na praktičtější otázky pro ty, kteří něco takového zvažují.

2. Proč já

Co přesvědčí programátora, aby vůbec uvažoval o přijetí nabídky stát se spoluzakladatelem školy? Pro ředitele nebo učitele to dává perfektní smysl, nebo i pro zkušeného podnikatele s volným kapitálem.

Nabídka spoluzakladatelské role pro mě byla prvopočátkem velkého cirkusu, díky kterému jsem se o sobě naučil spoustu věcí. Co je zajímavé, ta nabídka nešla nikomu z mnoha zkušenějších lidí, kteří věděli, jak to ve školství chodí, ale nešla nikomu z těch, co by měli možnost tak ambiciózní projekt zainvestovat z vlastních zdrojů. Dostal jsem se k ní jako programátor a lektor na volné noze a kritik českého školství ve volném čase.

Nechtěl jsem takovou nabídku odmítnout. Zároveň jsem si nebyl vůbec jistý, jestli je dobrý nápad, abych se do něčeho takového pouštěl. Otázka: „Proč já?“ mě pronásleovala od srpna 2024 do května 2025.

❦

Tak jsme na to byli dva – oba bez zkušeností s vlastnictvím podniku, na který se mají spoléhat vyšší desítky lidí a bez předchozích zkušeností s finančním řízením společnosti. Tak někde tu zkušenost člověk nabrat musí, vytáhl jsem tedy ze dna krabice knihu Podniková ekonomie a svoje poznámky z ekonomických předmětů, začali jsme se bavit o shánění investora a narážet na další potenciální partnery.

Bavili jsme se ve velmi obecných rysech, jak by taková moderní všeobecná škola měla vypadat a co za studijní směry by měla poskytovat. Srovnávali jsme si myšlenky, na kterých má celý projekt stát – a co kromě samotné školy by měl projekt zahrnovat.

Jedním z hlavních témat bylo o vzdělávání učitelů – našich i cizích. Diskutovali jsme potřebu poradenství a vzdělávání pro rodiče, krizové poradenství, jak řešit konflikty se školou a udržet si při tom duševní zdraví. Vytvořili jsme si do začátku širokou koncepci služeb ve školství a začali jsme po celé republice jezdit poskytovat kurzy komunikace pro učitele.

Za týden se podíváme, co se mi nelíbí na konceptu klasického gymnázia. Taky se podělím o svůj pohled, jak bych si představoval dobře nastavené moderní gymnázium pro jedenadvacáté století.

3. Moje vize

Byli jsme tedy dva na založení školy – bez zkušeností s ekonomickým řízením bez kapitálu. Programátor a bývalá ředitelka soukromého gymnázia, co vybudovala a zavedla koncepci projektového vyučování. Působilo to, že máme navzdory odlišnému backgroundu velmi podobný náhled na to, jak by mělo moderní projektové gymnázium v hrubých rysech fungovat a s jakým základem by mělo studenty posílat do světa.

Ještě než se objevil projekt gymnázia, chtěl jsem se u zakladatelky naučit vést projektovou výuku. Sdíleli jsme nadšení pro badatelské a vrstevnické učení. Dávala nám smysl práce v tandemu.

Za svůj hlavní přínos jsem považoval to, že nejsem ze školství, nemám zažité školské vzorce a dokážu se na celý systém dívat s nadhledem. Zároveň dokážu do školy přivést odborníky ze všech možných oborů od těch technických až po nové kontakty z různých oblastní českého i zahraničního byznysu – což by se mohlo krásně doplňovat s akademickými, školskými, a vlastně i těmi byznysovými kontakty zakladatelky.

❦

Moje osobní vize byla od začátku docela jasná. Je potřeba rozbít představu gymnázia jako skleníku, kde učitelé připravují studenty na svoji pomýlenou představu o jejich budoucím životě. Všeobecný rozhled nevyčtete z učebnic, je potřeba se dostat k lidem z různých oborů.

Ještě před zahájením gymnázia jsem se chtěl u zakladatelky čistě sobecky naučit vést projektové vyučování, abych mohl jeho prvky používat ve výuce na soukromé základce. Ve skutečnosti jsem neměl až tak velkou touhu jezdit neustále do Prahy a tvořit tam gymnaziální program. Ale při dobrém nastavení moderní školy a při dobré lidské sestavě by to mělo jít zvládat i z větší části na dálku. Ostatně sama zakladatelka měla v plánu si vychovat nového ředitele a přímé řízení v brzké době předávat.

Představoval jsem si školu, kde bude učitel garantovat vzdělávací proces jako takový a bude si do tandemu zvát odborníky z různých oborů. V rámci projektů pak studentům pomůže zajistit si odborné a akademické konzultanty.

Za týden se podíváme na události, které moje spoluzakladatelství zásadně ovlivnily. Budeme se taky bavit o ideálním postupu, který nebylo z důvodu času a okolností možné následovat.

4. Moje situace

Nikdy dříve jsem o založení školy neuvažoval. Mně ten freelancing vlastně docela vyhovuje, i když se čas od času dívám i po jiných možnostech. Budu se opakovat, když napíšu, že jsem si svojí účastí na projektu školy nebyl úplně jistý.

Trochu mi do toho všeho ještě spadla rodinná situace. Manžel mojí matky ohlásil na konci srpna 2024 onkologickou diagnózu s nedobrými vyhlídkami a začal trochu spěchat na vyřešení majetkových poměrů v rodině. Ve výsledku to pro mě znamenalo stěhování, převzetí domu a vznik finančního závazku vůči těm ostatním. Kromě nejistoty, zda bych vůbec měl do takového projektu vstupovat, se tak ze dne na den změnila moje finanční situace.

Zakladatelka zatím začala komunikovat s potenciálními partnery a investory, kteří by se na projektu podíleli s námi, a nadšeně mi představovala první možnost spolupráce, založit školu společně s třetí stranou. Chystala se tedy první schůzka.

❦

Před schůzkou jsem si ověřoval potenciálního partnera a došel jsem k závěru, že pro mě není přijatelný. Určitě jsem nechtěl na sílu omezovat možnosti spolupráce, tak jsem jen deklaroval, že v takovém případě by se musela škola zakládat beze mě. V tu dobu nebylo vůbec nic jistého, možnosti sestavení vlastnické struktury byly otevřené. Odpověď byla vůči mě velmi vstřícná – schůzka zrušena, postupujeme společně a hledáme nové partnery.

Paradoxně jsem se tady chytil do vlastní pasti. Na jednu stranu jsem se cítil zavázán kvůli důvěře, která mi byla dána, na druhou stranu ve mně začala sílit nedůvěra, která tam předtím nebyla.

Pro mě to nebyla dobrá situace. Potřeboval jsem si v klidu vyhodnotit, zda si můžu a chci dovolit do takového projektu vstoupit. Ve hře byla nejen nová rodinná a finanční situace, ale i reputace a kontinuita v mém domovském oboru. Od několika klíčových zákazníků jsem dostal zpětnou vazbu, že jim můj výrazný odklon od mého hlavního oboru nedává úplně smysl.

Přiznám se, že mně naopak s odstupem času tento druh podnikání smysl dává a šel bych do toho znovu a s mnohem větší jistotou. Příští týden se spolu podíváme na samotné zakládání školského subjektu.

5. Projekt

Jak jsem sliboval, podíváme se společně na samotný akt založení školy v kontextu událostí popsaných v minulém dílu. Jednalo se jednak o onkologickou diagnózu v rodině a řešení majetkových poměrů, a vedle toho o první zkušenost s navazováním partnerství pro založení, provoz a rozvoj nového soukromého gymnázia v Praze.

Na okraj si dovolím zmínit, že jsem dal gymnáziu jméno. A vůbec ne obyčejné, nese jméno významné ženy, která se mimojiné stala první profesorkou fyziky. Tak si z byznysového hlediska říkám, zda to nebylo ode mě hloupé kvůli následné sentimentální vazbě.

Osobně bych si na takový projekt vzal dva až tři roky, zakladatelka trvala na tom, že je nezbytné následující září zahájit výuku. Měla pochopitelně kus pravdy, podmínky pro start v roce 2025 byly unikátní a některé příležitosti a demografická křivka nepočkají. Hrát to, jako když hraju Age of Empires a nejprve jenom buduju a opevňuju, by asi bylo nemoudré.

❦

Rozhodnutí zahájit provoz přesně za rok v září nám sebralo veškerou časovou volnost. Bylo nutné teď hned založit zřizovatelskou společnost a samotný školský subjekt a do konce září podat žádost o registraci na ministerstvo školství. Měli jsme tedy na stole byznys, kde šlo o každý jeden den.

Museli jsme vyhodnocovat možné dopady konkurenčního boje ze strany předchozího zaměstnavatele zakladatelky. Zároveň jsem se poprvé potýkal s narušením důvěry způsobeným odlišným pohledem na to, jaké informace mají být v počáteční fázi projektu sdíleny. Konkrétně se mi jednalo o informace o prvním navrhovaném partnerovi, které pro mě byly rozhodující, zatímco z pohledu zakladatelky tak zásadní nebyly.

Protože čas nezastavíte a bylo nutné neprodleně založit firmy a podat žádost na ministerstvo, požádal jsem ji, ať v celé věci prozatím postupuje a vystupuje sama. Podíl vyřešíme později, až se bude vědět, s kým a jakým způsobem se bude spolupracovat a jestli z toho třeba nevypadnu.

Za týden bychom se spolu podívali na rozjezd školy více z praktického pohledu. Pokud by někdo z vás chtěl v nejbližší době zakládat školu, jistě oceníte konkrétnější pohled.

6. Co potřebujete

Slíbil jsem praktičtější pohled na založení školy. Co k tomu tedy potřebujete? Ukazuje se, že asi nejdůležitější je doopravdy chtít. Právě v tom jsem neměl na podzim 2024 vůbec jasno, proto jsem nechal v začátku založit právnické osoby bez podílu na moje jméno.

Proč to říkám? Rozjet novou soukromou školu znamená překonávat překážky. Potřebujete úspěšně projít celým úředním kolečkem. To samo o sobě nemusí být ta jediná a největší výzva, ale odvíjí se od toho všechno ostatní. Když hledáte budovu, chcete, aby vyhovovala vašim potřebám, ale zároveň se musíte vejít do požadavků úřadů.

Další zásadní věcí jsou vzdělávací plán, dostatečně variabilní a atraktivní pro studenty a rodiče, ale zároveň finančně vyrovnaný a dobře personálně zajištěný a promyšlený od startu až po maturitu, navíc otevřený menšímu počtu studentů v začátku a průběžnému začleňování přestupujících studentů.

❦

Opravdu toho na přípravu a provedení od září do startu následující září není málo, pokud na začátku nemáte připraveno vůbec nic. A není tam moc času k váhání, zvláště když v týmu nemáte nikoho, kdo už má se založením podobného typu školy nebo vůbec nějakého podniku podobného rozsahu a významu zkušenost. Dneska už by mi byla spousta věcí jasná na první dobrou.

Od chvíle, kdy mám povědomí o ekonomice školy, problematice hledání budovy, personálním zajištění a tvorbě vzdělávacího plánu, vnímám paradoxně školu jako rozumný a smysluplný byznys. Určitě to nepatří mezi nejvýnosnější byznysy, co může člověk dělat, ale ani to nevnímám jako nesmysl.

Když se to dobře postaví, může vás vlastní škola bez větších problémů uživit. Především vám dává možnost tvořit budoucnost pro mnohem více lidí a s delším časovým horizontem než byznys, který děláte jenom pro sebe. Kromě toho si tím vytváříte čas a prostor pro setkávání se skvělými lidmi. Jak už jsem jednou zmiňoval, když se na to dívám zpětně, šel bych do toho znovu.

Příště se podíváme na věci, které nás od zakládání školy odváděly a zdržovaly. Pak se zase vrátíme k tématu a budeme se bavit o tom, co taková škola potřebuje k úspěchu.

7. Obživa

Během zakládání školy jsme každý měli svoji vlastní rodinnou a finanční situaci. Netřeba zabíhat do detailů, ani jeden jsme se v danou chvíli nenacházeli v pozici, kdy bychom se nemuseli zabývat vlastní obživou. Pokračoval jsem v programátorských kurzech a hledání nového projektu za jeden ukončený, zakladatelka začala poskytovat konzultace a kurzy školám.

Kvůli nejistotě ohledně zapojení se do projektu školy jsem se plně nesoustředil ani na svůj obor, ani na naši spolupráci. Nakonec se zakladatelka usadila jako dočasná ředitelka soukromé základní školy, kde zároveň připravovala synergii gymnázia se základní a mateřskou školou.

Mezitím jsme vymysleli spoustu dalších věcí, které by se daly dělat jako součást portfolia vzdělávací společnosti, která zřizuje gymnázium. Začali jsme jezdit po republice s kurzy komunikace pro učitele. Byli jsme v Praze, Plzni, Hradci Králové, Olomouci, Prostějově a čert ví kde ještě. Vyhodnocoval jsem se zakladatelkou každý kurz a podílel se na designových změnách pro příští běhy.

❦

Měl jsem z toho velmi zajímavé zkušenosti a nějaký ten oběd. Ať už se jednalo o kurzy pro Národní pedagogický institut, univerzitní kurzy nebo kurzy pro školy, bylo zajímavé sledovat různorodé učitelské kolektivy v akci. Přiznám se, že to úplně změnilo můj pohled na škoství a učitelství.

Asi nejvíc mě v učitelských kolektivech překvapovala často relativně nízká úroveň disciplíny a respektu k domluveným pravidlům. Jasně se ukazovalo, že učitelé jsou jenom lidé, a čekat od nich automaticky něco víc než od žáků nebo studentů je naprosto naivní. Že vyžadují disciplínu a respekt od svých svěřenců, ještě neznamená, že to sami zvládají.

Některé kurzy byly moc fajn a člověk by ty lidi rád potkal znovu, jiné byly spíše oči otevírající. Každopádně bylo potřeba tuto aktivitu utlumit a věnovat čas vydělávání na splátky vyrovnání za převzetí domu. Zároveň jsme se tam v listopadu 2024 přestěhovali, abych neplatil ještě nájemní byt.

Příští týden se podíváme, proč a pro koho se vlastně taková škola zakládá, a že to vůbec není otázka jednoduchá. V dalších dílech se vrátíme k otázkám praktickým a k věcem, na které si dát při zakládání školy pozor.

8. Intermezzo

Intermezzo: Než se pustíme do slíbeného tématu, pro koho a s jakou motivací se zakládá soukromé gymnázium, zastavíme se u jiné otázky. Podíváme se, co vlastně vedlo k tomu, že každé pondělí v 7:30 vydávám tuto sérii. Kromě mýtů v software engineeringu jsem totiž nikdy pravidelnou sérii nevydával.

Možná jste v minulých příspěvcích zachytili opakující se téma nejistoty, zda vstupovat z pozice programátora a freelancera do soukromého školství jako spoluzakladatel. Protože se snažím vyprávět co nejvíce chronologicky, nikdy jsme se nedostali do května 2025, kdy mi škola jako byznys konečně začala dávat trochu smysl.

Na jedné straně mě nejvíce ovlivnil Jan Mexo Řehák, který mi jako první řekl, že mám na to takové věci stavět. Na straně druhé mě ovlivnilo hned několik lidí od technologií, když mi řekli, že o škole uvažují proto, že věří mně osobně, že pro ně dokážu zajistit patřičnou kvalitu.

❦

Svoje jméno jsem nejprve se školou veřejně nespojoval. O mojí účasti věděly vyšší desítky lidí, jinak jsem pracoval na pozadí. Změnil to právě první potenciální klient, který řekl, že by o škole uvažoval kvůli mně. Po ověření s pár dalšími lidmi jsem usoudil, že by byla chyba připravit školu o potenciální klienty a zároveň nevyužít možnosti posílit technologickou sekci, o kterou jsem se měl v plánu starat.

Někdy během června 2025 jsem tak začal školu (a svoji účast na jejím budování) propagovat veřejně, pro případ, že by ještě někdo neměl vyřešené, kam dítě v září nastoupí. Bral jsem to tak, že každý jeden klient, který nám dá důvěru a přinese školné, se v danou chvíli počítá.

Na přelomu června a července jsem tedy věřil, že pokud se nám podaří dotáhnout smlouvu ohledně budovy, překonat všechny formální překážky a skutečně zahájit v září 2025 výuku, máme to nejhorší za sebou, a můžeme se soustředit na otázku financování především investičních nákladů, aby to v soukromé škole nepůsobilo jak na návštěvě u chudých příbuzných.

Vypadá to, že ještě jednou posuneme téma klientů, pro které se taková škola zakládá. Vzhledem k probíhajícím jednáním se teď může stát v zásadě cokoliv. Pohrávám si i s myšlenkou zpracovat tuto životní kapitolu knižně.

Už mám v hlavě i možný název, ale jsem otevřen vašim návrhům.

9. Intermezzo 2

Intermezzo 2: Odpoledne mě možná čeká další náročné vyjednávání, a to na valné hromadě zřizovatelké společnosti. Na mém odchodu z projektu školy jsme se dohodli 16. ledna 2026 a předjednali jsme si i konkrétní kroky, jak můj odchod dotáhnout do konce. Situace se podle všeho změnila, a dnes odpoledne bude po dlouhé době první možnost se o tom znovu bavit. Tak držte palce, ať se nám podaří se hnout z místa.

Posledních několik let se vedle své práce věnuju vyjednávání. Na dnešní jednání vyrážím v dobré víře, s „Garyho trojkou“, jak se jí učíme v Negotico. Budu se snažit být respektující a důvěryhodný. Snad se v našem setkání najde prostor i pro přátelskost.

V přípravné fázi jsem držel svoje jméno v pozadí. Ne kvůli skromnosti, ale čistě proto, že jsem věřil, že tím nejlépe pomůžu škole a zároveň ochráním svůj dosavadní byznys. Ještě v době zahájení výuky v září 2025 jsem se na webu uváděl mezi učiteli přírodovědných předmětů. Školu jsem po celou dobu propagoval v přímém kontaktu s byznysovými lidmi a na akcích jako byl Procurement Storm. Otevřel jsem v krátkém spoustu skvělých kontaktů.

❦

Jak jsem psal minule, svoje jméno jsem začal se školou veřejně spojovat až ve chvíli, kdy mi potenciální klient řekl, že o ní uvažuje kvůli mě. Když se mi na pokraji zoufalství podařilo získat pro školu startovací pronájem v centru Prahy, dávalo mi smysl zkusit získat pár takových klientů.

Pochopitelně jsem chtěl i posílit technologickou a přírodovědnou větev, protože po humanitní škole jsem opravdu netoužil. Na druhou stranu jsem nechtěl konkurovat zavedeným školám, které v Praze vedou lidé jako Markéta Fibigerová nebo Radko Sáblík. Naopak jsem chtěl učit studenty co nejvíce spolupracovat napříč větvemi gymnázia na společných projektech. Každopádně jsem trval na tom, že se mi do informatiky a technologií nesmí motat věci jako kancelářský kurz nebo marketing a sociální sítě.

To všechno je odpověď na otázku, proč každé pondělí v 7:30 vydávám tuto sérii. Chci vyprávět o tom, co se dá, co jsem dělal a s čím můžu pomoci jiným projektům v budoucnu. Zároveň mi to pomáhá dostat se k lidem, kteří mi ukazují nové cesty. Potvrzuje se mi, že je to potřeba.

Uvidíme, co se stane na valné hromadě. Raději bych měl tohle vyřešené a vrátil se zpátky k vyprávění, jak se zakládá škola. Snad se dopracujeme k plánovanému tématu, pro koho se taková škola tvoří a jaké cílové skupině má smysl místa v ní nabízet.

10. Krysičky

Představte si, že se chcete zbavit minoritního společníka. Ten s odchodem a převodem podílu souhlasí. Očekává od vás jen slušné a férové jednání při domlouvání podmínek.

Pro vás naprosto luxusní situace a otevřený prostor k řešení.

❦

Ještě jste nezačali jednat o kompenzaci za věnovaný čas, energii a ušlou příležitost. Nevíte tedy ani kolik druhá strana očekává, ani do jak dlouhého času je ochotna platby rozložit. Máte za sebou kurzy a tréninky vyjednávání a komunikace. Dokonce jste jich už pár vedli a některé dokonce společně s protistranou, takže si docela slušně vidíte do karet.

Říká se, že vyjednávání v dobré víře mezi dvěma už trochu zkušenými vyjednavači je vlastně docela nudná podívaná. Prohodí spolu pár víceméně přátelských slov a odcházejí s dohodou, která se může okamžitě začít realizovat.

Jenže, co když si řeknete: „Hold my Latte“ a vymyslíte geniální plán, který by vám umožnil se na úkor společníků obohatit? Jednoho společníka se zbavíte tím, že svoláte valnou hromadu a svým 60% podílem schválíte vyvedení všeho zajímavého za deset tisíc korun, aby jemu zůstal jenom 40% podíl na prázdné schránce a celou jeho kompenzaci si necháte.

Spolupráce s vámi ho připravila o tolik času, peněz a energie, že se nebude moct bránit.

❦

Teď se na celou situaci podíváme očima minoritního společníka. Nikdy jsem se o vstup do tohoto byznysu neprosil. Zakladatelka mě cíleně oslovila a já jsem to v první chvíli viděl spíše jako riziko než příležitost. Advokát se mě ptal na důvod, a já doteď neznám odpověď.

Netuším, jak zakladatelka a její advokátka došly k ohodnocení celého projektu školy na deset tisíc korun, na základě čeho došly k tomu, že to, co dělají, je v souladu se zákonem. A není mi jasné, jestli si zakladatelka hlídá, zda právnička skutečně koná v jejím nejlepším zájmu. Taky jsem se ptal, zda nabídka prodeje školy ze společného majetku za tuto cenu platí speciálně jenom pro zakladatelku. Ale se 40% podílem jsem toho na místě moc nevymyslel.

Když jsem se prvně představil advokátovi do telefonu, reagoval: „To se tak minoritním vlastníkům stává.“ U něj v kanceláři pak přišlo: „Kousek tamtím směrem je kostel, tam je farář, ten vás naučí odpuštění. Pak můžete podepsat zakladatelce přepis svého podílu a soustředit se na spolupráci s lidmi, se kterými můžete něco vytvořit.“

❦

Co byste udělali na mém místě?

Nedokážu si představit odpovídat na otázky typu: „A to ses nechal jen tak obrat? Jak se můžeme spolehnout na to, že budeš bránit naše zájmy, když se necháš takhle oškubat?“ Nemluvě o tom, že na mě dopadá zodpovědnost za ty, kterým jsem spolupráci se zakladatelkou doporučil či zprostředkoval.

Tož veselé velikonoce.

11. Výzvy

Majoritní vlastník školy mě žádá, abych smazal všechny své příspěvky.

→ „Přečetl jsem si obě dvě výzvy, tedy jak tu z velikonoční neděle 5. dubna, tak z úterý 7. dubna. Nejsem si v tuto chvíli vědom žádného příspěvku, který by měl vyvolávat nepravdivý nebo zavádějící obraz o společnosti. Pokud máš pocit, že by některý z příspěvků mohl být nesprávně vykládán, rád poskytnu prostor pro upřesňující komentář.

← „Jak bylo uvedeno ve výzvách, jedná se o všechny příspěvky, včetně tvé poslední komunikace na sítích, kde jsi tuto komunikaci přeposlal zaměstnanci školy.“

→ „Včera mi zemřel kamarád. Tento týden se odmítám tímto zabývat.“

Asi bude lepší, když si přečtete přímo přiložené výzvy, aby to nebyla jenom moje osobní interpretace. Valnou hromadu jsme měli 30. dubna, k jejímu obsahu jsem se vyjadřoval v příspěvku před týdnem. Společník slíbil dodat zápis i nahrávku z valné hromady, ale zatím se k tomu příliš nemá. Raději svého advokáta pověřuje tvořením těchto výzev než dodáním zápisu z valné hromady.

Začínám uvažovat nahlas, zda má vůbec v plánu zápis a nahrávku dodat, nebo to celé prohlásit za absurdní divadlo po vzoru Václava Havla, a tvářit se, že nic takového nikdy neproběhlo. Je mi jasné, i po vašich komentářích pod minulým příspěvkem, že z tohohle boje nemůžu odejít jako vítěz. Jenže v tuhle chvíli nevím ani jak odejít se ctí.

Netuším, co odpovědět na ten poslední e-mail, když jsem to odmítl řešit ve čtvrtek v době smutečního setkání za mého kamaráda (a našeho společného známého), který se ve středu zabil. Připadá mi to celé tak absurdní, že se bojím, abych nenapsal něco, co by vyznělo posměšně. Znáte mě.

12. Klienti

Chvíli neřeším ohledně školy žádné vyjednávání, valné hromady ani výzvy – zakladatelka si mě zablokovala na LinkedIn a některé mé přátele zřejmě „potrestala“ odstraněním z kontaktů. Můžeme se tedy vrátit k původní sérii o zakládání školy z mého vlastního pohledu.

Soukromou školu vnímám v první řadě jako službu. Jako taková má minimálně tři typy klientů. Často opomíjeným klientem je samotný student, pro kterého by škola měla fungovat v první řadě. Rozhodnutí o financování studia stojí na hlavním klientovi soukromé školy, tedy rodiči. Třetím klientem je z pohledu rejstříkové školy stát, který si určuje podmínky a též poskytuje část financování.

S tím souvisí otázka výše školného – jestli to bude 80k Kč ročně nebo 180k Kč ročně značně ovlivňuje cílovou skupinu, která bude ochotná se s námi v danou chvíli bavit. Zároveň to ale určuje míru luxusu při nastavování výuky a úvazků ve škole. Doporučuju v tom mít jasno co možná nejdříve.

❦

Na začátku může být problém nastavit očekávání a dobře komunikovat úroveň a styl školy nejen prvním zákazníkům, ale i zaměstnancům a vedení školy, případně i sami sobě. Jedna věc je tvrdit rodičům, že víte, co děláte, jiná věc je mít skutečně připravený koherentní plán toho, jak má škola po všech stránkách fungovat a jak se má představovat studentům a rodičům. Je nevyhnutelné, že se spousta věcí bude v začátku dotvářet a měnit.

Na druhou stranu může být nepříjemné mít v přípravné fázi každý měsíc značně odlišnou představu, na poslední chvíli přepracovávat koncepci výuky, startovat s byznys plánem postaveným na vzdušných zámcích a celou budoucnost stavět na myšlence „ono se to nějak vyřeší“.

Není špatné mít připravenou alespoň zákadní koncepci na nejbližší roky a její smysluplnou úpravu pro pilotní provoz s menším počtem studentů. To všechno nějak promítnuté do finančního plánu, aby bylo aspoň v hrubých rysech jasné, co se dá financovat ze školného a státních příspěvků a co je nutné dofinancovat z externích zdrojů, případně otevřít rodičům, aby mohli využít svých možnotí škole v začátku pomoct.

Pokud se mezitím nestane něco zásadního, příští týden bychom se mohli podívat na otázku synergií a budování školy v kontextu dalších kontaktů a partnerství. Vnímám to po zkušenosti jako jednu z těch komplikovanějších oblastí se spoustou příležitostí, ale také se spoustou komplikací, nepříjemností a rizik.

13. Synergie

Dobře. Asi bych měl ten hashtag #ZakládámeŠkolu změnit, nějaké návrhy? Původně byla série vyprávěním, jak vůbec takové zakládání školy vypadá. Spousta lidí si to totiž, stejně jako ještě nedávno já, nedokáže vůbec představit. Přitom to není raketová věda.

❦

S tím souvisí i dnešní téma. Jedna z možností je totiž při založení školy spolupracovat s někým, kdo už tu zkušenot má. A teď nemám namysli vedení pedagogického týmu pod přísným dohledem ekonomického oddělení, ale někoho dalšího, kdo má povědomí o tom, jak věci fungují, případně může poskytnout nějakou formu synergie s již fungujícím projektem.

Může to být existující škola nižšího nebo vyššího stupně, kde spolupráce dvá smysl už na první pohled. Nebo jazyková škola či nějaká forma večerního vzdělávání. Případně skupina co učí věci kolem vyjednávání, byznysu a dalších obecně užitečných témat.

Cokoliv, co vám pomůže buď dát díky synergii lepší službu zákazníkům, lépe společně využívat budovu a čas zaměstnanců a spolupracovníků, a ještě lépe když se podaří obojí zaráz. Ale taky to má svoje rizika – můžete se snadno během spolupráce rozhádat, nebo hůř, narazit na to, že mají různé strany různá očekávání a míru angažovanosti.

❦

Třeba se rozhodnete spojit projekt gymnázia s existující základní školou, kterou zároveň dočasně vedete. Je druhá strana motivovaná řešit to, že vy potřebujete zahájit činnost tento rok, abyste získali odchozí učitele a studenty z předchozího působiště?

Nebo bude, jak mu velí péče řádného hospodáře, primárně hledět na svůj byznys, kterému v zásadě stačí vyrůst o jeden ročník, aby nepřicházel o stávající platící klienty? Pokud navíc bude ve škole řešit nějaké komplikace, jakou motivaci bude mít soustředit se na kroky, které ho dříve připraví o dočasnou ředitelku a opět mu zkomplikuje jeho vlastní byznys?

Ve zkratce, taková synergie, pokud se nastaví špatně, může celý váš projekt taky pohřbít, byť mohla působit extrémně lákavě. Neříkám nepolupracovat. Spíše jde o to vyjasnit si, kdo má jaké priority a jak to do sebe celé zapadá.

14. Razítko

Na začátku roku 2025 jsem moc nerozuměl tomu, co se okolo zakládání školy děje. Konečně jsem měl možnost potkat se s učiteli z předchozího působiště zakladatelky, kteří by mohli být součástí projektu. Ale asi se nějak špatně dohodli se zakladatelem ZŠ, se kterým se měla sdílet budova.

On k těm lidem promlouval, jako kdyby si nabíral svoje zaměstnance, zatímco mně zakladatelka tvrdila, že to jsou „naši“ lidé, kteří si část úvazku na začátku budou doplňovat na ZŠ, abychom je dokázali vytížit, než vyrosteme – k tomu se ještě vrátíme příště.

Až do května 2025 jsem měl z celého projektu pocit, že se vlastně dohromady nic neděje a jenom se čeká na zázrak – konkrétně na to, že zakladatel ZŠ vyhlásí, že se mu podařilo získat budovu, kterou s námi bude nadšeně sdílet. Byl jsem přesvědčený, že nás žádný zázrak nečeká a že to nejspíše celé skončí fiaskem. To jsem ještě netušil, že může být i hůř.

Už jsem byl smířený s tím, že budu z povzdálí sledovat, jak to celé padne, a v září bude akorát tak z ostudy kabát, když mě společný známý přesvědčil, že bychom s tím měli ještě zkusit něco udělat. Tak jsem si domluvil se zakladatelkou schůzku.

❦

Vyhradila si na mě snad přesně hodinu (včetně cesty od ZŠ) někde v kavárně, a působilo to, že ji tím vlastně otravuju. Tak jsem se to snažil nevnímat a ověřoval jsem si svůj checklist, abych věděl, v jak moc hlubokém bahně se nacházíme. Otevřel jsem otázku podílů – ani ne tak proto, že by to byla v tu chvíli priorita, ale abych mohl pozorovat reakci a odhadnout, zda se se mnou ještě počítá.

Usoudil jsem, že celý projekt je skutečně ve fázi „čekání na zázrak“ a že zakladatel ZŠ, který má ten zázrak v podobě společné budovy a uplatnění části úvazku učitelů na ZŠ přinést, s mojí účastí na projektu pravděpodobně v danou chvíli vůbec nepočítá.

Dozvěděl jsem se, že druhá strana schůzku interpretovala, že jsem se přihlásil o podíl, protože škola „získala razítko“. Chtěl jsem tuto bizarní kapitolu uzavřít a věnovat se svým věcem, ale znovu zasáhl společný známý a zařídil, že jsme se sešli, ověřili jsme stav věcí a začali jsme situaci společnými silami zachraňovat.

❦

Dnešní příspěvek je spíše takový vyprávěcí. Abyste si mohli udělat obrázek, jak jsem práci na last-minute zakládání školy viděl a vnímal. Budeme v tomto duchu pokračovat i příští týden a posuneme se postupně do července, kdy jsem měl možnost se podívat na koncepci výuky a finance.

15. Koncepce

Pro kontext mrkněte na příspěvek z minulého pondělí. Ocitli jsme se tedy v situaci, kdy byl konec května 2025, zakladatelka chtěla v září za každou cenu zahajovat výuku, měli jsme okolo šestnácti učitelů z předchozího pracoviště a měli jsme rozjednané smlouvy s naštvanými rodiči, kteří byli ochotni dát důvěru škole, která neměla adresu. V červnu jsem otevřel jednání o náhradním prostoru školy v centru Prahy.

Podruhé se mi podařilo setkat se s částí týmu. Tam se oznamovalo, že žádnou budovu nemáme a spolupráci se ZŠ taky ne. První reakcí učitelů byl šok, ale hned druhá reakce byla, že těm ostatním to říkat nebudeme, protože tohle by nedali. Neměl jsem z toho úplně dobrý pocit, že to probíhá takhle. Ale nebyl jsem tam od toho, abych řešil svoje pocity.

Protože to vypadalo, že tu budovu skutečně budeme mít a že nám maximálně vyjdou vstříc se vším, co bude potřeba upravit a doložit úřadům, v červenci jsme začali řešit vzdělávací plán a organizaci výuky. Tam došlo k tomu, že mě zakladatelka požádala, abych pravidelně v tandemu učil informatiku.

Neměl jsem v plánu se pravidelně účastnit výuky. Mám svoje aktivity a bylo jasné, že bude potřeba řešit spoustu věcí kolem školy, pokud to má k něčemu vypadat. Ale zase mi dávalo smysl tvořit informatiku společně se zkušeností přímo ze třídy než abych se snažil tomu dávat koncepci a učitelka se na mě pak obracela, co se nedaří v praxi. Navíc jsem na to měl skvělou konzultantku z Brna. Jenže byly tři ročníky, tak jsem se začal doptávat.

❦

Nakonec se ukázalo, že jsme si vůbec neporozuměli. Vůbec nešlo o koncepci a výuku informatiky, ale o seminář programování pro pár lidí – na něco takového jsem vůbec neměl v plánu do Prahy jezdit, natož pravidelně. Teprve tady jsem pojal podezření, že to není jen obyčejný zmatek.

Dali jsme si schůzku, která se protáhla asi na sedm hodin, kde jsme procházeli celou koncepci školy. Na tu od mého květnového návratu do projektu nebyl čas – ale bylo mi řečeno, že ji máme a že je to přece všechno jasné, jenom doladíme detaily. Začal jsem se trochu doptávat, a došel jsem k závěru, že tohle žádná koncepce není – maximálně tak nápad.

Očekávání, že budeme dva učit seminář pro pár studentů, mě strašilo ve snech. Tak jsem si nechal vysvětlit plány výuky ve všech ročnících a seznámil jsem se s fungováním učitelských úvazků, abych to mohl propočítat finančně. Spočítal jsem to a po dvou dnech jsem vyhlásil poplach.

❦

Protože to nakonec vyprávím trochu jinak, než jsem to původně připravil (na začátku jsem měl hotovou sérii jen asi deseti dílů), necháme si téma příštího dílu jako překvapení. Budu to muset ještě trochu přeorganizovat.

16. Převzetí školy

Nakonec to vypadá, že snad všechno dobře dopadne.

Od chvíle, kdy jsem se v květnu 2025 znovu aktivně zapojil do příprav zahájení činnosti Gymnázia Laury Bassi, jsem měl obavu, že studenti nebudou mít v září kde začít. Měli jsme desítky zájemců o studium a téměř dvacet pedagogů, převážně přestupujících z Pražského humanitního gymnázia.

Rodiče studentů i pedagogové podepisovali smlouvy se školou, která ještě neměla a nemohla mít na webu uvedenou adresu. Po dohodě s Terezou jsem uváděl jako místo pražské Holešovice, kde se o budově teprve jednalo. V červnu se mi podařilo zajistit náhradní budovu. V červenci jsem se konečně dostal k finančnímu plánování projektu.

Od té chvíle jsem se obavy o pokračování studia desítek mladých lidí už nezbavil. Chování části učitelů na teambuildingu, peripetie s placením nájemného a další zprávy ze školy mě též úplně nepřesvědčily o tom, že škola přežije první rok svého provozu.

❦

Optimismus se mi vrací až teď, na konci srpna 2026, když čtu o spojení Gymnázia Laury Bassi a Gymnázia School for Future. Nově vznikající souškolí vnímám jako možnost, jak všem těm studentům včetně nově příchozích zajistit kontinuitu studia a cestu k maturitě.

Z informací na webu to vypadá, že původní subjekt již nebude vzdělávání poskytovat. Co se s ním bude dít dál, těžko říct.

‣ „Gymnázium Laury Bassi nebude v rejstříku škol vedeno jako samostatný právní subjekt.“

Místo toho to vypadá, že bude pod názvem Gymnázium Laury Bassi běžet samostatný vzdělávací program v souškolí, které vlastní Petr Uherka a jehož vedením byl pověřen dosavadní ředitel Gymnázia School for Future Martin Konečný. Tereza Bočanová se stává jeho statutární zástupkyní a nadále vede gymnaziální program Laury Bassi.

‣ „Gymnázium Laury Bassi zůstává samostatným vzdělávacím programem se svou vlastní identitou, vzdělávacím konceptem, pedagogy i vedením.“

Pod novým zastřešením by se tak mohlo podařit zachovat i některé z inovací, které jsem na Gymnáziu Laury Bassi připravoval. Zároveň to vypadá, že budou studenti moci pokračovat ve studiu až k maturitě pod vedením učitelů, které znají.

❦

Osobně bych takového partnera hledal už o půl roku dříve, byl jsem ovšem pouze minoritním vlastníkem a tou dobou ve škole už vnímaný jako „persona non grata“. V lednu 2026 jsme se naopak dohodli, že se do vedení školy nebudu zapojovat. Většinu mojí agendy už během mé absence kvůli nedohodě s Terezou stejně převzal Mexo, se kterým jsem měl dle dohody jednat i o majetkovém narovnání.

Jenže o měsíc později byl z gymnázia vytlačen i Mexo, který se místo mě stal poslem špatných zpráv. Domnívám se, že po našem odchodu nezůstal nikdo, kdo by říkal věci, které majoritní majitelka, jednatelka a ředitelka v jedné osobě nechtěla slyšet.

Jsem rád, že se podařilo najít řešení, které umožní všem čtyřem ročníkům Gymnázia Laury Bassi pokračovat ve studiu až k maturitě a současnému pedagogickému týmu pokračovat v práci v novém uspořádání, které snad přinese potřebnou stabilitu.